Umístění čerpadla ve studni


Níže uvedené řádky se týkají kvalitních čerpadel s dlouhodobou životností a širokou škálou použití. Jedná se o čerpadla prodávaná ve specializovaných obchodech. Nevztahuje se na čerpadla s marketů, tržnic a hobby výrobky pro drobné zahrádkáře (Malyš, atd.).


Sací čerpadla

V dnešní době se stále více montují ponorná čerpadla. Sací čerpadla, jakkoli v minulosti oblíbená, jsou použitelná jen do velmi mělkých studní (tj. rozdíl výšky hladiny oproti čerpadlu není větší než 6 m). Údaje, jako sací výška 8 až 9 m, platí možná v laboratorních podmínkách, u nového čerpadla a s nejkratší možnou savicí. Skutečnost v praxi je však jiná a mnoho uživatelů pak musí k pro ně nepoužitelnému sacímu čerpadlu koupit ještě ponorné (většina obchodů již jednou namontovaná čerpadla nemění). Největším argumentem při výběru čerpadla bývá nepříliš rozdílná pořizovací cena, hlučnost, velikost, délka sacího potrubí od studny a obvykle náročnější údržba sacích čerpadel (zavzdušňování, netěsnost sacího koše, atd.).
Sací čerpadlo by mělo být umístěno na nezámrzném místě bez nebezpečí zaplavení. Vhodné je umístění v technickém podlaží, protože je při čerpání velmi hlučné, což se s opotřebováváním ještě zhoršuje. Zcela nevhodné je jeho umístění ve studni (vlhkost). Používáme sací koše vhodné pro sací čerpadla. Na savici sacího čerpadla se doporučuje průměr trubky 5/4´(u plastu průměr 40). To je dobré dodržet, i když výrobce navrhuje použít trubku menší. Na svislou část ve studni se používá šedý plast tzv. hostalen, který je v trubkách a netrpí tvarovou pamětí (jako černá PE hadice). Menší průměr sacího potrubí lze použít u hloubek do 3 metrů.


Ponorná čerpadla


Vyrábí se mnoho typů ponorných čerpadel a s doporučením nejvhodnějšího pro konkrétní případ mají problémy i některé specializované obchody. Do studní se nejčastěji používají buď čerpadla vřetenová (např. EVGU) nebo oběhová (odstředivá), např.Lowara, Grundfos, Espa.

Ponorná čerpadla mohou být ve studni zavěšena jen na pozinkovaném potrubí (vzhledem ke kvalitě a ceně již dnes nedoporučujeme). Pokud je k jejich napojení použita černá polyetylénová hadice (PE) nebo šedý hostalen (PPR), musí být čerpadlo zavěšeno na samostatném závěsu. Nejlépe lano z umělého vlákna (PP, Pad) o průměru nejméně 6 mm (velmi nevhodné a nešikovné jsou i speciálně vyráběné popruhové závěsy čerpadel). Čím je lano silnější, tím lépe se vytahuje (vše je po nějaké době používání slizké a plné vody). Nikdy nezavěšujeme čerpadlo na řetěz, saturnu nebo ocelové (i nerezové) lanko (i když to výrobce doporučuje). Lano se pod poklopem upevňuje do vhodného kotevního bodu (trubka, oko, hák), tak, aby bylo možné z povrchu upravit výšku čerpadla nad dnem (lano se může časem protáhnout). Nosné lano je krajně nevhodné spojovat s výtlačným potrubím (k tomu přichytáváme jen kabel čerpadla). Jednak má jinou roztažnost a pak se zbavujete možnosti pohodlného vystředění čerpadla ve studni. Je to jedním z kritérií, jak při montáži čerpadla do studny rozpoznat odbornou firmu.

Ke kotevnímu bodu pod poklopem připevníme také závěsné lano od kolena potrubí (přechod mezi vodorovnou a svislou částí potrubí). Bez tohoto zavěšení se vodorovná trubka ve výstupu ze skruží láme (je to patrné až po určité době). Místo kolena potrubí je často vhodné použít T-kus s vypouštěcím kohoutem, kterým pak lze pohodlně odvodnit celý systém do studny.

Výška čerpadla nad dnem by měla být nejméně 20 až 30 cm, ale záleží především na materiálu dna a pramenu. Zejména u vřetenových čerpadel (EVGU) je nutné, vzhledem k jeho vibracím, dbát na správnou výšku nad dnem a vzdálenost od stěn.


Vřetenové čerpadlo EVGU (Sigmona)


Jedná se o vynikající čerpadlo s životností i mnoho desítek let (dnes už to není tak úplně pravda), poměrně dobře opravitelné (pokud se nespálí motor). Má však jednu zásadní nevýhodu. Je maximálně citlivé na „běh na sucho“. Stačí několik vteřin takového běhu a je nutné ho opravit. Je tedy naprosto nevhodné do studní s malým přítokem a nízkou výškou vodního sloupce, nebo tam, kde předpokládáme nárazové odběry přesahující přítok studny (zavlažovací systémy). Navíc vzhledem ke svojí konstrukci neumožňuje využít oblast největšího přítoku při dně studny (vlastní čerpadlo se nachází až nad motorovou částí). Problémy někdy způsobují velké vrstvy usazenin na jeho litinovém plášti (závisí na kvalitě vody). Vřetenová čerpadla jsou čerpadla plnoprůtoková, a proto je nevhodné zmenšovat před vodárnou průřez připojovacího potrubí (musí odpovídat výstupu z čerpadla).

U čerpadla EVGU je jednou z jeho největších výhod to, že nemá žádnou ucpávku, motor je navinut izolovaným drátem a před prvním použitím se do motorového prostoru nalévá čistá voda. Tato výhoda je potlačena u některých novějších typů vřetenových čerpadel s jiným typem motoru, ale původní hydraulickou částí, určených do vrtů. Vřetenová čerpadla nejsou ale obecně do vrtů vhodná, protože svými většími vibracemi přispívají k rychlejšímu zanášení vrtu.


Oběhová (odstředivá) čerpadla


Z výše popsaných důvodů se do kopaných studní stále více používá oběhových čerpadel nejčastěji se spodním sáním a vestavěným hlídáním hladiny, které umožňují co největší využití vodního sloupce (naše firma nabízí tato čerpadla v několika výkonových řadách).

Tyto čerpadla mají motory na 220V (na rozdíl od čerpadla EVGU, které je na 380V) a jejich zapojení je proto jednodušší a levnější.

Vzhledem ke spodnímu sání je nutné tyto čerpadla ve studni zavěsit do správné výšky. Oběhová čerpadla nevibrují a při správném umístění zpětné klapky nedochází k víření usazenin na dně studny při vypnutí čerpadla.

Nevýhodou těchto čerpadel je, že vodotěsnost motoru je zajištěna mechanickou ucpávkou kolem hřídele. Životnost čerpadla je proto závislá na stupni opotřebení této ucpávky.

Oběhová čerpadla ponořená ve studni není dobré nechávat delší dobu v nečinnosti např. v zimě (zejména ve velmi tvrdé nebo železité vodě). Krátkým spuštění jedenkrát za měsíc zabráníte tvorbě usazenin na oběžném kole (naprosto nutné u čerpadel s bronzovým oběžným kolem – např. čerpadlo "VODA").


Vibrační čerpadla (Malyš, atd.)


Jen několik poznámek o těchto čerpadlech, tolik oblíbených mezi zahrádkáři. Jejich největší předností je nízká cena. Konstrukčně nejsou určena ke spojení s vodárnou (tlakovou nádobou). Obvykle nemají příliš vhodný výstup upevnění hadice, takže je dobré použít alespoň kvalitnější závěsné lanko. Jako svěrnou objímku je vhodné použít svorku se dvěma šrouby na místo oblíbené páskové (mají ale jen ve specializovaných obchodech). Toto čerpadlo, je li položeno např. na písečném dně, dokáže se do něho zcela zavibrovat a některých případech ho pak nelze vytáhnout (musí se vykopat ze dna).

V žádném případě nepoužívejte toto čerpadlo do vrtů, zejména v měkčích materiálech a ve vrtech o malém průměru (100 až 150 mm). Vibrace se z čerpadla přenáší do okolí, kde pak dochází k uvolňování horniny a jejímu splavování na dno vrtu. Vrt se tak ve velice krátké době stane nepoužitelný. Navíc se tam čerpadlo obvykle vzpříčí a nejde vytáhnout. Při překopávání vrtu na studnu jsme na jedné zakázce narazili na tři Malyše nad sebou, všechny s utrženými kabely, jak se je nešťastný uživatel snažil vytáhnout.

Doporučení některých vrtařských firem typu „kupte si Malyše, on vám ten vrt vyčistí, my už jedeme“ je při nejmenším nehorázné. Jakmile jednou dojde vlivem vibrací nebo nevhodného odběru k vytvoření kaveren (volných prostor) kolem pažnice vrtu, voda se pak obvykle kalí dál (a vrt se zanáší) i po instalaci kvalitního oběhového čerpadla. Rychlost zanášení a stupeň kalení závisí na materiálu, ve kterém je vrt zhotoven.


Ruční pumpy


Ruční pumpa se skládá z několika částí. Na poklopu studny stojí obvykle stojan s pákou. Ze stojanu vychází do studny výtlačné potrubí, na kterém je ve vhodné výšce odvodnění (používá se v zimě k odvodnění nadzemní části pumpy, bez něho za mrazů obvykle praskne litinové tělo stojanu). Jako odvodnění je vhodné použít kvalitní pákový ventil, který lze v případě potřeby vyměnit. Na potrubí pod poklopem je upevněna spona s klíny, která přidržuje stojan na poklopu.

Dole v blízkosti hladiny je na výtlačném potrubí pracovní válec (ten obstarává vlastní čerpání vody). Ve válci je píst, který je pomocí táhla vedoucího celou výtlačnou trubkou spojen s pákou na stojanu. Délka výtlačného potrubí je závislá na hloubce hladiny ve studni. Vzhledem k tření táhla se dělá z pozinkovaného ocelového potrubí. Pod pracovním válcem je sací potrubí ukončené sacím košem.

Pracovní válec se používá v několika velikostech podle délky výtlačného potrubí. Na staré typy pracovních válců se obvykle nedají použít v současnosti prodávané náhradní díly. Při rekonstrukci je proto vhodné vyměnit celou část ve studni, protože jsou obvykle příliš rezavé i pozinkované trubky.

Sací část stačí dlouhá maximálně jen 6 metrů, protože sání z větší hloubky pracovní válec většinou nezvládá. Obvykle se doporučuje použít na sací část plastové potrubí (je ve vodě). Musí se ale použít rovná trubka (např. šedý hostalen, PPR). Černá PE trubka se ve vodě ohýbá a pumpa pak nefunguje správně. Sací koš by měl končit cca 30 cm nad dnem (pokud není vodní sloupec vyšší než 6 m).

V žádném případě se nedoporučuje upevňovat výtlačné nebo sací potrubí na nějaké konzole nebo držáky ve studni. Pro činnost pumpy to nemá žádný význam, ale výrazně to zhoršuje případné opravy.

Rovněž lze označit za nesmysl omotávání stojanu ruční pumpy různými pytli, starými kabáty nebo dekami jako ochranu před mrazem. Pokud není na pumpě funkční odvodnění a ve stojanu zůstane voda, tak za mrazu praskne i pod kabáty.

Co je naopak vhodné, je zakrytí otvoru páky ve stojanu na jaře např. králikářským pletivem. V málo používaných pumpách hnízdí s oblibou sýkorky (a vosy).

Pro správnou a dlouhou funkci ruční pumpy je vhodné s ní alespoň jedenkrát za měsíc krátce zapumpovat.