Kopaná nebo vrtaná studna?


To je otázka, kterou si dnes klade každý, kdo se myšlenkou na novou studnu začne zaobírat. Problém spočívá i v tom, že zájemce je dnes zahlcen protichůdnými názory produkovanými zainteresovanými firmami a odborníky z kanceláří. Také se často nerozlišuje, zda se jedná o zdroj vody pro soukromou osobu nebo pro střediskovou obec. Následující řádky proto jsou zaměřeny na drobného spotřebitele, pro kterého je jedním z hlavních kritérií celková cena díla.

Je třeba si uvědomit, že dříve lidská sídla vznikala na místech, kde to bylo vhodné – tj. kde byla voda. V dnešní době si už nelze vybírat a tak se staví i tam, kde voda není vůbec. Jednou ze základních podmínek při výběru pozemku by však i dnes měla být přítomnost vody v dosažitelné hloubce. Začít se zajímat o studnu po dokončení domu, zahrady a bazénu bývá mnohdy pozdě. Zbudováním studny by stavba měla začínat.


1. Pramen


Základním a vůbec první krokem k nové studni je průzkum zvoleného pozemku, nejlépe místním proutkařem. Nejmodernější geofyzikální přístroje se často blíží úspěšnosti proutkařů (ač tzv. odborná literatura tvrdí opak), ale cena již obvykle bývá někde jinde. Samozřejmě, pokud se provádí i série průzkumných vrtů, lze pak hovořit se 100% jistotou. To se však již naprosto překračuje finanční možnosti běžných uživatelů. Takže musí nastoupit staré osvědčené postupy (jejichž pomocí se na celém světě zbudovaly možná miliony studní). Kromě proutkařského průzkumu je dobré se informovat u sousedů na jejich studny. Vetšina studní v jedné lokalitě mívá podobné parametry.

Výsledkem tohto kroku by měla být informace, v jaké hloubce je pramen (hladina spodní vody), jak silný pramen je a má-li smysl vůbec o studni uvažovat.


2. Materiál


Ve zvolení technologie hraje jednu z hlavních rolí i materiál, ve kterém se studna bude hloubit. Z důvodů složité legislativy je dnes hloubení studní pomocí trhavin velmi problematické (časově náročné na vyřízení a drahé), takže v tvrdých horninách, které nelze rozpojovat sbíjecími kladivy se dnes v podstatě výhradně vrtají vrty.

Na druhou stranu je však často nevhodné využívání vrtů v písčitých a velmi jemných horninách. Zejména při slabším přítoku dochází při odběru vody k velkému pohybu hladiny (zelména při neodborné instalaci příliš silného čerpadla). To způsobuje obvykle postupné zanášení vrtu (může se zanést i 10 m za rok). Seriozní vrtařské firmy obvykle při zastižení takového materiálu ukončují práci a doporučují zákazníkovi jiný technologický postup.

Výsledkem tohto bodu by měla být informace, jestli lze materiál při hloubení rozpojovat sbíjecími kladivy, nebo jestli by docházelo k zanášení vrtu. Obvykle lze toto zjistit od místní studnařské firmy nebo podle charakteru studní u sousedů.

Podle legislativy by zjištění bodu 1 a 2 měla být obsažena ve zprávě hydrogeologa. Výše popsanými postupy si zájemce o studnu může informace ověřit nebo zpřesnit.


3. Umístění studny


Při volbě technologie je nutné přihlédnout i k přístupu k vybranému místu budoucí studny. Vrtací zařízení je obvykle součástí nákladního auta (od ø cca 150 mm výše). To je třeba zohlednit zejména při vrtání ve stávající zástavbě, zejména pak řadové, kde je vstup na zahradu někdy možný jen přes kuchyň uživatele. Stejně tak může vzniknout problém na velkém svahu nebo hustě osázené okrasné zahradě.

Je třeba mít na paměti, že při vrtání se používá k transportu odvrtané horniny na povrch stlačený vzduch. Suchá hornina vytváří prachový oblak, který se po dosažení zvodnělé úrovně mění na řídké bláto rozstřikované do okolí vrtu.

Je proto vždy výhodné provést vrt před zahájením stavby nebo před dokončením okrasné zahrady. V případě špatného přístupu na pozemek nebo nutnosti citlivého hloubení ve vegetaci zbývá již jen možnost kopané studny.

Tento bod by měl určit, zda je technicky možné provést požadované dílo všemi dostupnými metodami.


4. Využití studny


Dalším krokem je rozhodnutí, jakým způsobem budete chtít studnu využívat, nebo-li, co od studny očekáváte. Pokud předpokládáte, že studnou budete zásobovat pouze rodinný domek s třemi osobami, máte podstatně širší možnost výběru. Opakem (tj. největší požadavky) jsou na zavlažování okrasných zahrad (zejména pak automatickým zavlažováním).

Příklad: Proutkař vám našel slabý pramen v hloubce 5m se slabým přítokem (400l/24hod.). Z takové studny lze zálévat jen při zbudování kopané studny, která bude fungovat jako zásobník (pokud se podaří dostat při ø 100cm 3m pod pramen, máte k dispozici 3x785l = 2355l). Pokud vám ale takový pramen najde v 25m, kdy už se zpravidla doporučuje vrt, máte k dispozici sotva tak vodu na provoz domácnosti (pokud si necháte převrtat pramen o 15m při ø16cm, máte k dispozici 15x20l = 300l).

Ideálním případem je samozřejmě pramen v hloubce do 10 m s přítokem 10 l/s. Potom si není třeba dělat starosti ani s typem studny, ani s typem čerpadla. Takových případů je ale velmi málo.

Jednou z výhod kopané studny je její využití jako zásobníku vody, což je ideální pro provoz závlahových systémů. Ty lze při kopané studni provozovat i při slabším, než doporučovaném přítoku (1 l/s). Odborná firma nastaví zalévací časy v programátoru tak, aby se v pauzách voda ve studni stačila doplnila do původního objemu.

U vrtů se slabším přítokem je nutné čerpat vodu z vrtu slabším čerpadlem (aby nedocházelo k prudkému pohybu hladiny ve vrtu) do rezervoáru o objemu nejméně několika kubíků. Odtud je pak voda v požadovaných intervalech silným čerpadlem dodávána do zavlažovacího systému. Pokud je nutné používat rezervoár celoročně (i pro provoz domku), je nutné celý rezervoár umístit do nezámrzné hloubky nebo do sklepa.

Výstup z bodu 4 by měl určit, který z nabízených technologických postupů splňuje naše představy o využití studny.


5. Finanční náklady


Ceny studnařských a vrtařských firem jsou závislé na požadované hloubce, průměru studny, materiálu v kterém je studna hloubena a materiálu vyskružení (zapažení). Obecně se doporučuje do hloubky 15 až 18 m volit kopanou studnu a na větší hloubky kvalitní vrt.

Do nákladů na zdroj vody však nelze počítat jen přímé náklady na zhotovení. K levnější ceně vrtu je třeba připočítat hlubší převrtání zvodnělé úrovně, obvykle dražší čerpadlo, systém hlídacích sond, vyšší cenu za pravidelné čištění, neodhadnutelnou životnost, atd. Do nabídkové ceny se obvykle nezapočítává zhotovení zhlaví vrtu nebo jílová těsnění mezi vrchní a spodní vodou. Zhotovení vrtu je proto většinou (kromě ideálního případu) vždy řešením kompromisním. Největší rozšíření vrtů je v oblastech s hluboko uloženou spodní vodou, na skalnatých územích a v lokalitách se znečištěnou tzv. povrchovou vodou. Pokud se rozhodneme pro vrt, měl by být dvouplášťový, s min. vnitřním průměrem 160 mm. Vrty o průměru 110 mm jednoplášťové (nebo dokonce bez pažení) lze někdy označit i jako podvod na uživatele.

Závěrečný bod přinese obvykle zjištění, že levná a zároveň kvalitní řešení neexistují.


Shrnutí kopaná verzus vrtaná studna


Nevýhody kopaných studní:

Výhody kopaných studní:

Nevýhody vrtů:

Výhody vrtů:

V porovnání nákladů na zbudování a provoz studny za několik let, lze pak často dojít k závěru, že celková vynaložená částka byla stejná.

Pokud toto všechno je zváženo a spočítáno, lze přistoupit k vyřizování žádosti o stavbu.