Jak by měla vypadat studna


Část skruží nad povrchem by měla být vysoká nejméně 30 až 50 cm. Nejvhodnější jsou celoskruže z kvalitního betonu. Studna by měla být zakryta betonovými deskami bez zbytečných otvorů (dřevo dříve či později podlehne hnilobě a je pak zdrojem znečištění). Spoj poklopových desek by měl mít „falc“, přesazení, které brání propadávání nečistot do studny. Celá nadzemní část má být co nejtěsnější s co nejmenšími otvory a spárami. Zabráníme tím pronikání myší, slimáků a většího hmyzu do prostoru studny. Studna nemusí „dýchat“ – zrušte a zabetonujte všechny „větrací otvory“, komínky, mřížky a šachtice!! Kolem nadzemní části je vhodné vybetonovat masivní prstenec, široký nejméně 30 cm, vyspádovaný směrem od studny (měl by s rezervou překrýt rozrušenou část mezi původním hrubým výlomem a vnější stranou skruží z doby kopání studny). Terén kolem studny by měl být rovněž vyspádovaný, tak aby srážková voda co nejrychleji odtekla od studny.
S tolik diskutovanou „jílovou ucpávkou“ kolem skruží máme několik velmi negativních zkušeností a rozhodně ji nemůžeme doporučit. Ve většině námi sledovaných případů nedošlo k dostatečnému spojení jílu s okolním terénem a výkopem rozrušená hornina kolem studny fungovala jako lapač dešťové vody. Trvalo mnoho let než se voda ve studni přestala po každém dešti kalit. Pokud vám bude někdo navrhovat jílovou ucpávku kolem skruží, žádejte po něm přesnou specifikaci: složení a zrnitost materiálu, úroveň zhutnění, pracovní postup a hlavně finanční rozpočet. Lze totiž provést takovou ucpávku, jakou si autoři příruček představují, ale její cena by možná převýšila cenu studny. A je otázkou, jak moc by pomohla zlepšit kvalitu vody ve studni.
Vnitřní tubus studny by opět měl být co nejtěsnější, bez zbytečných otvorů. Pokud je tvořen ze segmentů nebo skruží plzeňského typu, je vhodné ho do hloubky nejméně 3 m vyspárovat. Spárování není obvykle nutné při použití skruží s falcem nebo u klasických studničních skruží (1 metr výška).
Oblíbená štěrková vrstva na dně nemá ve většině případů význam. Její použití je závislé na materiálu dna studny a výšce pramene nade dnem. V naprosté většině případů (zkoumáno při čištění) fungovala štěrková vrstva na dně jako zásobník nečistoty. O její vhodnosti by měl rozhodnout odborník – studnař, na základě zjištěných údajů během revize.
Ve vnitřním prostoru studny je nejlépe používat jen věci z betonu, plastu, umělého vlákna, nerezu nebo minimálně chráněné pozinkováním. Veškeré nepoužívané staré potrubí by se mělo odstranit, zejména to, které je zaplavované vodou. Na nic ve studni nepoužívejte montážní pěnu (i když ji nějaký pomatenec nazve „studnařská“). Všechny průstupy a otvory se zamazávají jen směsí cementu a vody (tato směs nevede vodu a trvale brání pronikání nečistot).
Nad studnu nemontujte žádné „okrasné“ stříšky, rumpály a domečky. Studna je technické zařízení do kterého je třeba jednou za čas vlézt a jakékoli stavby tyto práce omezují až znemožňují. Stejně tak je nevhodné nechat zarůst studnu okrasnými keři. Ke studni by měl být alespoň minimální přístup a kolem ní montážní prostor.