Čerpadla


Vzhledem k současné kvalitě ponorných čerpadel se v následujících řádcích zaměřím pouze na ně. Sací čerpadla, jakkoli v minulosti oblíbená, jsou použitelná jen do velmi mělkých studní (tj. rozdíl výšky hladiny oproti čerpadlu není větší než 6 m). Údaje, jako sací výška 8 až 9 m, platí možná v laboratorních podmínkách, u nového čerpadla a s nejkratší možnou savicí. Skutečnost v praxi však bývá jiná. Největším argumentem při výběru bývá nepříliš rozdílná pořizovací cena, hlučnost, provozní problémy a velikost sacích čerpadel. Při současných obchodních trendech zapomeňte na zkušenosti našich dědečků – namontovali čerpadlo a ono to celé třicet let fungovalo.


Čerpadla do kopaných studní

Vzhledem k výše popsanému stavu značné části kopaných studní (menší přítok, malá výška vodního sloupce), se jako nejvhodnější ukazuje čerpadlo se spodním sáním a vestavěným hlídáním hladiny. To umožňuje co nejvíce využít oblast největšího přítoku při dně studny a v případě nedostatku vody ochrání čerpadlo před poškozením. Prostou výměnou čerpadla tak mnohdy obnovíme funkčnost studny tak, že není zapotřebí jejího prohloubení.
Nejčastěji používaným ponorným čerpadlem bývá vřetenové čerpadlo EVGU (tzv. Sigmona). To je vynikající čerpadlo s životností i mnoho desítek let, poměrně levně opravitelné. Má však jednu zásadní vlastnost. Je maximálně citlivé na „běh na sucho“. Stačí několik vteřin takového běhu a je nutné ho opravit. Je tedy naprosto nevhodné do studní s malým přítokem a nízkou výškou vodního sloupce, nebo tam, kde předpokládáme nárazové odběry přesahující přítok studny (zavlažovací systémy). Navíc vzhledem ke svojí konstrukci neumožňuje využít oblast největšího přítoku při dně studny (vlastní čerpadlo se nachází až nad motorovou částí). Částečnou pomocí může být jeho umístění „naležato“ u dna studny. To je ale spojeno s drobnými konstrukčními problémy a je nutná odborná montáž. Problém může nastat i při menším průměru studny nebo při nasávání sedimentů ze dna (při nepřesném umístění). Vzhledem ke svému vřetenovému principu čerpání (způsobuje čeření vody) ho nelze doporučit ani do vrtu.
Tento hlavní nedostatek čerpadel EVGU bývá někdy řešen instalací spínacích sond nebo plovákovým spínačem. Vzhledem k tomu, že čerpadla EVGU jsou konstruována na 380V, je součet nákladů na jejich pořízení a instalaci hlídacího obvodu vyšší, než je cena čerpadel s vestavěným hlídáním hladiny. V případě pořizování nového čerpadla je proto třeba vycházet z vlastností studny. Čerpadla EVGU jsou ideální pouze do vodnatých studní s větším vodním sloupcem.
Čerpadla do studní jsou obvykle navrhována a někdy i montována pracovníky jiných profesí než studnařské. Zvolené čerpadlo pak sice splňuje nároky na následně zapojené zařízení, ale do konkrétní studny může být zcela nevhodné. Výkon a výtlak čerpadla by se neměl řídit jen požadavkem projektanta, ale hlavně vlastnostmi studny. Osazovat do každé studny stejné čerpadlo „jako vždycky“, je jedním z důvodů, proč se říká, že se studnami jsou „pořád nějaké problémy“.
K napojení ponorných čerpadel lze použít pozinkované potrubí, které současně slouží jako závěs čerpadla. Nevýhodou je vyšší cena materiálu, větší pracnost a obvykle kratší životnost. Ta závisí především na chemickém složení vody v konkrétní studni. Například na některých místech Západních Čech může být životnost pozinkované trubky jen kolem tří let. Dnes obvyklejší je napojení čerpadla PE (polyetylenovou) hadicí pomocí rychlospojek. Životnost je v takovém případě prakticky neomezená. Nevýhodou je nutnost zavěšení samotného čerpadla na samostatný závěs (obvykle lano z umělého vlákna o průměru 8 – 10 mm – menší průměry se neosvědčily) a zbudování kotevního bodu v horní části studny. Čerpadlo nikdy nesmí viset jen na PE hadici! Výhradně se dnes také používá PE hadice na propojení studny s vodárnou (do výkopu).


Novinkou posledních let je ponorná vodárna. Tvarově je podobná ponornému čerpadlu, ale obsahuje již spínací automat včetně ochrany proti běhu na sucho (bez plováku). Vývod z ponorné vodárny se tedy napojuje přímo na rozvod a není nutná klasická tlaková nádoba a tlakový spínač. U zapojení pro rodinné domky doporučujeme na přívod zapojit malou cca 2 l tlakovou nádobku na vyrovnání poklesu tlaku při malých odběrech (kapající kohoutek). Kromě úspory místa je velkou výhodou ponorné vodárny schopnost pracovat s nízkým vodním sloupcem, což se využívá např. u studní s dobrým přítokem, které však nelze prohloubit. Jedinou nevýhodou, proti normálním ponorným čerpadlům, je trochu menší výtlak. Doporučujeme do cca 10 metrů hlubokých studní.

Čerpadla do vrtů

Čerpadla speciálně určená do vrtů mají obvykle menší průměr a větší výtlak, než čerpadla do kopaných studní. Jsou také obvykle výrazně dražší. Do většiny vrtů jsou vhodnější čerpadla s oběžným kolem, která se většinou dělají v provedení na 220V (jednodušší ovládání). Obvykle levnější čerpadla šneková lze požít jen do vrtů v tvrdé hornině a kvalitním zapažení vrtu. Největším problémem při osazování čerpadel je dosti častá nízká kvalita vrtu, které je jednak dána honbou za co nejnižší cenu za metr a jednak nízkou kvalitou práce a odborných znalostí některých vrtařských firem.
Nejčastějším nedostatkem je druh a kvalita zapažení. Jsou použity tenkostěnné PVC trubky (KG) o malém vnitřním průměru (10 až 12 cm), do kterých jsou na místě vyřezány nebo vyvrtány otvory, často v celé hloubce pažení. Otvory se pak při snižování hladiny během čerpání splavuje dovnitř okolní materiál. Kolem vrtu vznikají kaverny (volné prostory), které způsobují často i trvalé kalení vody. Splavený materiál zanáší vrt (i o několik metrů za rok) a v krajně nepříznivém případě může zabránit vytažení čerpadla z vrtu. Obojí obvykle vede k nutnosti nového vrtu. Častou „dobrou radou“ některých vrtařských firem je doporučení použití vibračního čerpadla typu Malyš na „odkalení a vyčištění“ nového vrtu. To má obvykle za následek zahájení tvorby kaveren, trvalé kalení a následně až devastaci vrtu.
Jak má být správně zapažen vrt, lze zjistit na stránkách kvalitních vrtařských firem (obvykle firmy, které nabízí i větší průměry vrtání než 20 cm). Pažnice má být ze silnostěnného plastu se strojovou perforací ve spodní části vrtu. Čerpadlo má být umístěno až v části nad perforací (tedy několik metrů nad dnem. To je společně se zvýšením zásoby vody a zanášením vrtu dalším důvodem pro dostatečné „převrtání“ pramene. Vrt hlubší jen o 5 metrů než je úroveň pramene je obvykle v krátké době nepoužitelný.
Na hlídání „běhu na sucho“ u čerpadel ve vrtech doporučujeme spínací automaty. Používání hladinových čidel, jakkoli v minulosti oblíbených, nelze pro jejich nízkou životnost doporučit.

Shrnutí čerpadel